„Stalo se to náhle a nečekaně v Torontu dne 1. září 2008 ve 13:40 středoevropského času. Odešel uprostřed práce a nových plánů v klidu a míru obklopen svými nejbližšími,“ uvedl v tiskovém prohlášení Jindřich Lacko ze společnosti GCI Hill & Knowlton. Do poslední chvíle si Tomáš Baťa zachoval výjimečnou vitalitu, pozitivní energii a entuziasmus, které promítal do svých plánů a dokázal přenášet na své okolí. V září dokonce plánoval svoji oslavu narozenin ve Zlíně.
Nadace Tomáše Bati z pověření pozůstalé rodiny sděluila, že poslední rozloučení s panem Tomášem J. Baťou se uskuteční v pátek 5. září v kanadském Torontu. Pro všechny, kteří chtějí projevit svoji účast zřídila nadace ve vile Tomáše Bati v Gahurově ulici ve Zlíně pietní místo s kondolenčními listinami. Vila bude přístupná veřejnosti od úterka 2. září od 10.00. Svým podpisem do kondolenční listiny může každý občan vyjádřit rodině pana Tomáše Bati svou účast.
Další pietní místo zřídí od středy 3. září také zlínský magistrát. Radnice ho umístí do hlavní budovy na náměstí Míru. „U pietního místa, které na radnici připravujeme, se mohou podepsat na kondolenční listinu. Tu potom doručíme rodině pana Bati,“ řekla primátorka statutárního města Zlína Irena Ondrová. Zastupitelé města Zlína uctí památku pana Bati minutou ticha ve čtvrtek 4. září před zahájením zářijového zasedání.
Tomáš Baťa junior byl ve Zlíně předsedou Správní rady Univerzity Tomáše Bati. „Náhlý skon pana Bati nás velmi ranil. V osobě pana Bati přicházíme o vzácného člověka, který byl od počátku existence univerzity naším rádcem a přítelem a šířil dobré jméno naší univerzity v České republice i v zahraničí. Pan Baťa byl stále vitální a plný životního optimismu, vždy se aktivně zajímal o život univerzity, velmi rád se setkával se studenty i zaměstnanci školy. Všichni jsme ho měli moc rádi. Jeho odchod je pro mě osobně i pro naši univerzitu nenahraditelnou ztrátou. Vyjadřujeme hlubokou účast nad smrtí pana Bati jeho manželce Sonje, jeho dětem a celé široké rodině,“ uvedl rektor univerzity Ignác Hoza.
Na syna slavného ševce a podnikatele vzpomínají také Otrokovice, které v parku před Společenským domem v roce 1994 odhalily sochu jeho otci a tehdy ještě žijícího Tomáše Baťu juniora prohlásila čestným občanem Otrokovic. Naposledy Tomáš J. Baťa zavítal do města letos v květny, kdy byl přítomen slavnostnímu otevření přístavu na Baťově kanále. V úterý radnice na památku jeho úmrtí vyvěsila na budovu městského úřadu černou vlajku.
„Z mnohých setkání byla z Tomáše Baťi juniora cítit vitalita a odhodlání pomoci druhým, což bylo významnou náplní jeho práce posledních let. Byl takovým neoficiálním, ale o to víc úspěšným vyslancem našeho regionu, Zlínského kraje ve světě. Po panu Pivečkovi odešla pro tento kraj další významná osobnost, která bude nám všem citelně chybět. Jsem povděčen za to,že jsem se s ním mohl vícekrát osobně setkat a všechna ta setkání pro mne byla velmi obohacující,“ řekl místostarosta a náměstek hejtmana Zlínského kraje Stanislav Mišák. Zpráva o úmrtí významného obuvníka překvapila i starostku Radoslavu Matuszkovou: „Při osobních setkáních jsem vždy obdivovala jeho energii, elán a veselou mysl. Vždy jsem si říkala, že snad ani nestárne. Byl to mimořádný člověk, který důstojně nesl odkaz rodiny Baťů a je mi líto, že už není mezi námi. Čest jeho památce.“
Tomáš Baťa se narodil 17. září 1914 jako syn slavného majitele obuvnické továrny a podnikatele Tomáše Bati. V mládí se vyučil ve firmě svého otce, poté studoval obchodní akademii v Uherském Hradišti. Další vzdělání získal ve Švýcarsku a Velké Británii.
Po roce 1948 řídil Baťa junior z Toronta více než stovku závodů firmy Baťa v devadesáti zemích světa. Na své kořeny nikdy nezapomněl a podporoval zájmy České republiky v celém světě. Se svou manželkou Sonjou se po roce 1989 jako jeden z prvních vrátil do Česka pln nadějí a očekávání. Obnovil zde baťovské podnikání, ovšem ve zcela nových podmínkách.
S manželkou Sonjou má syna a tři dcery. Firmu nyní vede syn Thomas George Baťa. Byl držitelem Řádu Kanady, nejvyššího kanadského vyznamenání, v roce 1991 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.
