Domovinou kotulů veverovitých je severní část Jižní Ameriky – od Kolumbie až po severovýchodní Brazílii. Obývají převážně řídké lesy na březích řek, nemají rádi příliš hustý prales. Tyto sympatické opičky na sebe upozorní výraznou bílou maskou v obličeji, velkými boltci téměř lidského tvaru a dlouhým hustě osrstěným ocasem. Největší anatomickou zvláštností kotula je však jeho mozek. V poměru k tělesné hmotnosti je ve srovnání s člověkem zhruba dvakrát větší. Neznamená to však, že kotulové disponují vysokou inteligencí. Nejvyvinutější jsou totiž ty části mozku, které odpovídají za koordinaci pohybu. Proto jsou kotulové neuvěřitelně pohybliví a obratní a svými akrobatickými výkony v korunách stromů překvapí návštěvníky každé zoo.
Žádný jiný druh opic Nového světa nevytváří tak velké tlupy jako právě kotulové. Ve volně přírodě může příležitostně společně žít až dvě stě jedinců. Ve skupině však panuje přísný hodnostní žebříček. Na jejich jídelníčku najdeme nejrůznější hmyz, rádi si pochutnají i na zralém ovoci, semenech, květech nebo listí.
„Ve zlínské zoo je krmíme čtyřikrát denně. Základ tvoří nejrůznější ovoce (banány, melouny, hrozny, meruňky, švestky, broskve, jablka) a zelenina (nejoblíbenější je červeně zabarvená). Příliš vlhkou a šťavnatou potravu však nemají v oblibě. Pokud třeba dostanou hodně zralou broskev, přepečlivě si ji vysuší huňatým koncem ocasu a teprve pak pojídají. Kromě ovoce a zeleniny kotulové dostávají také moučné červy, vařené kuřecí maso, vařená vajíčka, slunečnicový chléb, oříšky, semínka, jogurt s rozšlehaným banánem a speciální granulky, které slouží jako vitamínový doplněk. Jejich největší pochoutkou jsou však velké larvy brouků,“ uvedla mluvčí zoo Romana Bujáčková.
Samice rodí po březosti trvající pět měsíců jediné mládě. To se ihned po porodu vyšplhá na matčinu hruď, kde se pevně drží její srsti. Jakmile trochu povyroste, přesune se na hřbet. I v době, kdy je malý kotul již naprosto samostatný, je mámin hřbet vždy bezpečným útočištěm. Kotulové dospívají až ve třech letech. V zajetí se mohou se dožít kolem 20 let.
Zlínská zoo chová tyto roztomilé opičky od roku 1999, kdy získala prvních deset jedinců. Svůj domov našli v dnes již neexistujícím pavilonu exotických zvířat (dnes zde stojí tropická hala Yucatan) ve společné expozici s velkými papoušky ara. V roce 2004 se kotulové přestěhovali do nových přírodních expozic v Amazonii, v jihoamerické části areálu zoo. V současné době zde mohou lidé obdivovat dvě skupiny. V horní části Amazonie žije desetičlenná skupina, kterou tvoří 8 dospělých jedinců a dvě zmiňovaná mláďat. Druhá početnější tlupa 24 opiček obsadila rozlehlou expozici v dolní části Amazonie pojmenovanou Ostrov kotulů. O tom, že se kotulům ve zlínské zoo opravdu daří, svědčí i počet narozených mláďat. Od roku 1999 se podařilo úspěšně odchovat 35 kotulů.
