Rodinka siamangů ve zlínské zoo se rozrůstá

Stále však celé dny tráví v bezpečí náruče maminky Nicky, která se o něj pečlivě stará. Tatínek Pepa a sourozenci Natálka a Otík tak mládě prozatím jen zvědavě pozorují.  

Domovinou siamangů jsou deštné pralesy Sumatry a Malajsie. Obývají nejvyšší korunové patro pralesa. K životu v korunách stromů jsou skvěle přizpůsobeni. Pohubují se ručkováním, takzvanou brachiací, kdy jsou zavěšeni na větvích za své dlouhé silné paže a švihem se pohybují vpřed. Jejich ruce fungují jako dokonalé háky. Zatímco palec je krátký a posunutý k zápěstí, ostatní prsty jsou velmi dlouhé. Giboni dokážou svými houpavými skoky překonat i sedmimetrovou vzdálenost. Pokud se dostanou na větev, kterou nedokáží sevřít prsty, jednoduše ji přeběhnou po zadních. Všichni gibboni mají odpor k vodě a nedovedou plavat. 

Siamangové se živí výhradně rostlinnou potravou. Na rozdíl od ostatních druhů gibbonů je v jejich jídelníčku daleko více zastoupeno listí než plody. "U nás si pochutnávají především na zelenině. K nejoblíbenějším patří mrkev, salát, čínské zelí, hrášek, které doplňuje různé ovoce - banány, hrozny, jablka. Velkou lahůdkou je pro ně listí maliníku, ostružiníku nebo větvičky trnek," uvedla pracovnice oddělení výchovy a propagace Romana Bujáčková. Dospělý siamang tak spořádá asi jeden kilogram potravy za den. O zpestření jídelníčku se však umí postarat i sami. Ve zlínské zoo totiž naprosto vynikají při chytání much.  

Siamangové žijí v rodinách, které tvoří rodičovský pár a několik potomků různého věku. Partneři uzavírají svazek na celý život. Po osmiměsíční březosti přichází na svět vždy jen jedno mládě. Během prvního roku života se o něj stará výhradně samička, poté se do výchovy potomka zapojuje i otec. Rodina drží úzce při sobě a její členové se od sebe nevzdalují na více než 30 metrů. Mladí gibboni dospívají v šesti letech. V této době začínají být rodiče k nim agresivní a vyhánějí je ze skupiny. Siamangové se dožívají kolem 30 let. 

Všechny druhy gibbonů se ozývají zvučným houkáním, siamang je však hravě přezpívá. Na hrdle má totiž rezonanční vak, který dokáže nafouknout až do velikosti své hlavy. Vak funguje jako skvělý zesilovač hlasu. I v hustém pralese je zpěv slyšet až do vzdálenosti tří kilometrů. Gibboni zpěvem především vyznačují své teritorium, ale také posilují vztah obou partnerů. „Sólistou" je samička, samec ji v přestávkách doplňuje kratšími a méně zpěvnými melodiemi. Každý druh gibbonů zpívá jinak a lze je podle melodie jejich zpěvu dobře rozeznat. 

Zlínská zoo chová siamangy od roku 1985. Samec Pepa, kterému je 26 let a pochází z drážďanské zoo, se svou první partnerkou Čerňulou vychoval během 17 let pouze dvě mláďata. V roce 2004 mu zlínská zahrada získala z olomoucké zoo novou partnerku Nicky. Společně vytvořili naprosto harmonický pár. Jednoznačným důkazem jsou jejich tři potomci - téměř tříletá Natálka, čtrnáctiměsíční Otík a měsíční benjamínek. Tak početnou rodinu siamangů lidé podle ošetřovatelů nespatří v žádné české nebo slovenské zoo.