Připravovala jste se nějak na soutěž?
Připravovala jsem se pouze na „kreativní“ disciplínu. Chtěla jsem ji totiž udělat zábavně, ale zároveň i představit i své obory – antropologii a etologii, a jaké uvažování je s nimi spojeno. Ale tak, aby vše bylo jednoduše srozumitelné.
Panovala mezi dívkami rivalita?
Já ji moc nevnímala, chtěla jsem prožít příjemný týden, a i díky organizátory připraveným oddechovým aktivitám, se to splnilo. Jeden večer jsme totiž byly v kině, druhý na józe a třetí na laser game. Tam jsme si to opravdu užily a ukázalo se, že jsme bezvadná parta, která nezkazí žádnou legraci. S finalistkami jsem si rozuměla, na každé bylo něco zajímavého.
Na který okamžik či situaci ze soutěže nejraději vzpomínáte?
Hodně legrační byla moje situace při vyhlášení. Poslední hodnocenou disciplínou byla totiž promenáda v plavkách, na které jsem si ve zmatku v zákulisí zapomněla připnout číslo a když jsme pak navíc předstupovali před porotu, místo mě vyhlásili dvakrát jméno jiné dívky. Říkala jsem si – nemám ani číslo, ani nezaznělo moje jméno, v téhle disciplíně asi žádné body nezískám. Nepočítala jsem tedy vůbec s žádným umístěním. Když pak pan rektor vyhlásil vítězkou dívku číslo 8 (trvalo chvíli, než doplnil i mé jméno), vyšla jsem jako ve snech z řady a v duchu si jen říkala: „To snad není možné, to snad není možné?!!!“ a také: „Jestli jsem špatně slyšela, bude to pěkný trapas…“ :-). A zatímco lidé tleskali, čekala jsem na vyslovení i svého jména, jestli je to skutečně pravda.
Ohlasy jsou pohlazením…
Překvapila Vás něčím soutěž?
Moc mile mě překvapilo, jak lidé, organizátoři i porotci, ale i mnohé finalistky a známí, kteří o soutěži věděli, či se o jejím výsledku dozvěděli, reagovali. Je úžasné cítit, že je vaše vítězství schvalované a dle ostatních „zasloužené“. Já jsem spíše skromná a mám sklon se mírně podceňovat, ale ty ohlasy jsou pohlazením. Jsem ráda, že jsem udělala tolika lidem radost. A hřeje mě vědomí, že nešlo jen o vizuální přehlídku dívek, ale i o jejich osobnost.
Kdo Vás do soutěže přihlásil? Podala byste přihlášku znova?
O soutěži jsem neměla tušení, než mi o ní řekla kamarádka s tím, že bychom se mohly přihlásit spolu. Když jsem si pak na internetu přečetla, co to obnáší a jaká je hlavní myšlenka a motto Miss Academia, přesvědčilo mě to a rozhodla jsem se jí zúčastnit. Kdyby to nevyšlo, možná bych se přihlásila i znova, ale těžko říct, odmítnou-li vás jednou, na druhý pokus hledáte sebevědomí hůře.
Byla soutěž Miss Academia Vaší první zkušeností v podobné soutěži?
Zúčastnila jsem se i soutěže o nejfotogeničtější dívku, která byla ale spíše “vizuální” záležitostí.
Která z cen Vám udělala největší radost?
Cen jsem dostala opravdu hodně, minimálně polovina vyhraných poukazů mi teprve přijde, takže budu mít půl roku takové Vánoce. Velkou radost jsem měla z maličkého notebooku, který dostaly všechny vítězky, a těším se i na poukaz na pobyt u moře a dárky ze zážitkové agentury.
Chtěla byste vzkázat něco budoucím finalistkám?
Každá z vás je jedinečná, ale ne vždy se dostane pozornosti i vnitřní kráse – v Miss Academia ano! Věřte si a pojďte to zkusit, ten zážitek stojí za to! Navíc v téhle soutěži můžete opravdu ukázat, co ve vás je!
Vyplývají pro Vás, jakož to Miss Academia, během následujícího roku nějaké povinnosti?
Smluvně vlastně žádné. Snažím se především co nejlépe reprezentovat soutěž i svou školu a příští rok pojedu se zvědavostí do Zlína korunovat svou „nástupkyni“.
Věnujete se modelingu, co je na něm přitažlivého a co Vám na něm naopak vadí?
Pro mě je modeling „odskočením“ si do jiného světa, tam to nejsem tak úplně já. Je to vlastně taková hra „na modelku“, abych se zase mohla vrátit do „obyčejného“ světa, který ale v kontrastu s těmi pozlátky nabývá na neobyčejné pravdivosti. Tohle střídání a někdy i prolínání (moje diplomová práce bude pojednávat souvislost vlastní atraktivity s posuzováním osobnosti druhých) je fascinující a moc mě baví. Vadí mi samozřejmě povrchnost, ale ta se objevuje všude, není jen doménou světa módy. Středobod mého života však v této práci naštěstí netkví, takže se tím nemusím tolik trápit.
Zlín mi byl sympatický…
Pocházíte z Prahy, kde také studujete. Jak na Vás zapůsobil Zlín?
Za týden se člověk s městem až tolik nesžije, nepozná všechna jeho zákoutí a „nálady“, ale na mě působil jako velice příjemné město. Mám ráda zeleň, takže i proto mi byl sympatický. Studenti ho přes týden úžasně oživují, přes víkend je trochu ospalý, ale líbí se mi ten baťovský funkcionalismus a myslím, že je škoda a určitě hodně lidí mrzí, že jeho odkaz chátrá. Zlín by si jej měl spíše hýčkat, ale chápu, že vše je o penězích a zvláště dnes se asi těžko hledají rezervy…
Máte nějaké své motto, které Vás provází životem?
Můj život formovali především rodiče, kteří mě naučili vážit si důležitých hodnot. I od školních let jsem ale měla štěstí na setkání a spolupráci se zajímavými lidmi. Jako životní motto se mi moc líbí poučení z Pyšné princezny: „Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj“. Odráží jakýsi morální standard, který je mi blízký.
A co sny? Je nějaký, který byste si ráda splnila?
Chtěla bych žít spokojený život, netrápit se zbytečnostmi, mít šťastnou a zdravou rodinu. Hodně z toho záleží samozřejmě i na mně samotné – musím se tedy snažit :-).
Před finálovým večerem jste prošla předkolem a soustředěním. Jak na Vás působila?
Na castingu jsme absolvovaly vědomostně-inteligenční test, obsahující otázky na všeobecný přehled, příklady s geometrickými obrazci nebo doplňování slov do vět. Následoval rozhovor s porotou, kde jsme představily sebe a svůj obor. Také padly otázky na naše osobní názory, aby se ukázalo, jak reagujeme, a jak se umíme prezentovat. Nechyběla promenáda v plavkách. Nakonec se všechny body sečetly, ale největší podíl na hodnocení činily výsledky testu. To se mi hodně líbilo, že byl kladen důraz na určité vzdělání a i ony rozhovory o nás mohly prozradit o mnoho více, než jestli se umíme usmívat. Na soustředění před finálovým večerem jsme intenzivně nacvičovaly choreografie, protože nešlo jen o obyčejné chození, ale i taneční variace. V promenádě v plavkách jsme pro změnu zase točily gymnastickou stuhou, což byla pro většinu z nás novinka. Ale choreografky nás chválily, že jsme šikovné, takže nás to bavilo a měly jsme z toho dobrý pocit. Celkově byla organizace moc příjemná, bylo vidět, že studentům na jejich projektu, ale i na nás, finalistkách, záleží, že chtějí, abychom byly spokojené, protože to se samozřejmě na výsledku projeví.
Neobvyklá byla volná disciplína. Můžete nám ji přiblížit a prozradit, jak dlouho jste se na ni připravovala?
Letos byla volná disciplína poprvé vyměněna za tzv. kreativní disciplínu. Zadání znělo: libovolně kreativním způsobem ztvárnit vaší budoucnost po absolvování oboru, který studujete. Antropologie a etologie se těžko zobrazují a vysvětlují, takže mě napadlo, udělat si z toho trošku legraci. Ve třech scénářích ukázat, že nemusím pracovat jen jako antropoložka, ale že vždycky, ať budu dělat cokoliv, bude moje myšlení antropologií ovlivněno. Takže první scénář byla variace na seriál Sběratelé kostí, druhý na ženu v domácnosti a třetí na prezidentku republiky. Musela jsem to podat tak, aby to bylo srozumitelné a abych se vešla do časového limitu. Koncept „tří možných scénářů mé budoucnosti“ mě napadl prakticky bezprostředně po oznámení zadání této disciplíny organizátory, takže pak už šlo jen o to, promyslet každý detail dialogů („hereckým partnerem“ mi byl bratr), rekvizity a kostýmy, s čímž mi hodně pomohla maminka, která celou mou účast v soutěži sledovala s nadšením i napětím.
Soutěž organizovali studenti zlínské univerzity. Jak podle Vás přípravu a celé finále zvládli?
Práci studentů by měli ohodnotit hlavně pedagogové, kteří sledovali celý vývoj projektu. My finalistky jsme přišli tak trochu „k hotovému“ a mnohdy jsme ani netušily, kolik práce se skrývá za zdánlivými samozřejmostmi. Ze svého pohledu však mohu říci, že ti studenti, se kterými jsem se setkala, se poctivě snažili a projektu i nám se maximálně věnovali. Mouchy se najdou všude, ale je třeba si uvědomit, že šlo o celorepublikovou soutěž s velkolepým finálovým večerem, jejíž výhradními organizátory byli mnohdy lidé mladší než samotné finalistky!
Čtyřiadvacetiletá kráska Jana Marečková z Prahy studuje obor obecná antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Specializuje se na humánní etologii, která se zabývá biologickými základy lidského chování a prožívání. Letos zvítězila v soutěži Miss Academia a stala se tak, po právničce Martině Trnkové, již druhou držitelkou prestižního titulu zapsanou na Univerzitě Karlově.
