11°C
Děda Potůček a princ Chrabrý…
Kdo Vás vlastně přivedl k herectví?
Byl to můj otec. Narodil jsem se v Pelhřimově, v rodině cukráře. Otec byl fanatický ochotník, který stál u zrodu místního divadla. V něm byl dlouhá léta hlavním hercem a také režisérem. Divadelní vizi přenesl na celou naši rodinu, především na mého bratra Oldřicha, mě a také na bratra Dalibora, kterého bohužel v sedmnácti letech zabil blesk při koupání v místním rybníce.
Prvním Vašim seriálem byla Rodina Bláhova. Daleko více Vás však proslavili Tři chlapi v chalupě. Jak vzpomínáte na toto herecké období?
Seriál Tři chlapi v chalupě jsem začal zkoušet, když mi bylo sedmatřicet let. Já tam ale hrál starého dědu Potůčka. Jaroslav Dietl napsal původně divadelní hru Čtyři z velkoměsta. V ní byla role dědečka, kterou režisér Václav Hudeček svěřil mě. Hra měla okamžitě velký úspěch, proto Dietl napsal seriál. Základem byla jedna z figurek – právě děda v mém podání. V zápětí se stal seriál velmi populární. Doslova propukla Dietlovská mánie, díky ohlasu seriálu se natočilo 18 dílů. Vesničané se na jejich dívání shromažďovali a společně se dívali na jednu televizi. Vzniklo tak „kolektivní kukando“. Dědu Potůčka jste slyšeli z rádia, v divadle, dialogy vycházely v tehdejších Zemědělských novinách, pravidelný pořad byl v Českém rozhlase.
Díky dědovi Potůčkovi jste se stal seriálovou hvězdou. Jak Vás vnímalo okolí a kde jste vlastně bral pro roli inspiraci, když jste byl tak mladý?
Seriál byl tak oblíbený, že jsem během jeho vysílání dostal 4500 dopisů, na které jsem se snažil společně se svojí rodinou odpovídat. V jednom díle jsem se zmínil, že u nás není k dostání česnek. Asi za týden jsem dostal do televize z Vídně od krajanů balík česneku. A jak jsem se připravoval tak mladý na roli dědy? Třeba v hospodě jsem sledoval celou plejádu dědečků, staříčků a dalších lidí. Tu jeden s fajfkou u pusy, druhý rozhazoval rukama, třetí pořád něco říkal…
Který z filmů, v nichž jste si zahrál, máte nejraději?
Velmi dobře se mi natáčela pohádka Byl jednou jeden král. Bylo tam prvotřídní obsazení. Poprvé jsem se tam setkal s Janem Werichem a Vlastou Burianem. Na place byla výborná společnost. Měl jsem sice hrát spíš krásného prince, kterého hrál Horníček, a ne chrabrého! Milda Kopecký coby chytrý princ. Režisér byl velice příjemný a skromný. A ke všemu tam byly krásný holky - Irena Kačírková, mladičká Milenka Dvorská, no nádhera!
Rozlišujete nějak role?
Vůbec role nerozlišuji. Stejně tak hraji pro děti a stejně tak pro dospělé.
Střídmost a zaměstnaný mozek…
Máte úžasnou paměť. Musíte ji pravidelně trénovat nebo je to dar? Jak se vlastně udržujete v tak dobré kondici?
Dobrou paměť si udržuji jejím cvičením. Proto jsem pořád ještě teď fit a moc nezapomínám. Dám vám příklad. Kdysi jsem měl jednu velkou roli, kterou jsem hrál na divadle. Po patnácti letech přišla televize, že ji chce natočit. Já jsem si text jednou přečetl a okamžitě mi všechno naskočilo. Mozek je fantastická věc.
Jak se vlastně udržujete v tak dobré kondici?
Jo, kdybych to věděl, tak napíši tlusté pojednání a byl bych nejslavnější muž. No, střídmost je základ. Piju, jím střídmě, zaměstnávám neustále mozek, a když mám půl roku volno, tak se naučím až čtyři básničky. Jakmile totiž mozek začne tuhnout a penzijní osoba začne posedávat na lavičce a krmit holuby, je to špatné. Důležité je „furt“ cvičit mozek a také trocha pohybu. Jednou týdně se proto snažím plavat a chodím na procházky. Jsem ale po těžké borelióze a měl bych chodit s berlemi. Ale to nechci, protože si chci hrát na mladíka.
Jaké jsou vaše další pracovní plány?
Já mám plno až do prvního května příštího roku! Začínáme točit další díl Bobulí a poprvé v životě budu hrát v japonském filmu. Japonská produkce bude natáčet v Praze, Vídni a v Bratislavě. Tyhle tři města mají suplovat Paříž, protože ta je pro natáčení filmů příliš drahá. Dělám tam roli „The famous old man“. Je to hudební film s klasickou hudbou (Bethoven, Vivaldi). Moje role devadesátiletého pána spočívá v tom, že chodím na všechna představení orchestru a hodnotím jeho výkon. Role je v pazvucích, nemluvím tam ani slovo. A to mě na tom lákalo – zahrát si internacionálního Japonce. A poté mě čekají ještě role na divadle.
Na letošním 49. ročníku Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně jste byl oceněn za tvůrčí přínos ve filmech pro děti a mládež. Jaké jste měl jako dítě rád pohádky?
Klasiku od Erbena, Boženy Němcové nebo Josefa Lady. Miloval jsem také Pohádky o Marbulínkovi nebo příběhy od Walta Disneye, jako byl třeba Pepek námořník.
Lubomír Lipský se narodil 14. dubna 1923 v Pelhřimově. Spolu se svým bratrem Oldřichem tam založili Dramatické studio mladých. V roce 1945 byl jedním ze zakladatelů Divadla satiry. Od padesátých let byl členem souboru Městských divadel pražských. Od roku 1996 vystupuje v Divadle ABC. Mezi jeho nejznámější televizní i filmové postavy patří děda Potůček z českého televizního seriálu Tři chlapi v chalupě. Dále rozhlasová a televizní postava popleteného pana Hlustvisiháka nebo postava cirkusového klauna Cibulky z českého filmu Šest medvědů s Cibulkou. Z divadelních rolí lze, mimo jiné, připomenout velice úspěšné divadelní představení Charleyova teta z Divadla ABC, které bylo v roce 1969 převedeno i do podoby televizního filmu. V roce 1997 získal v kategorii Opereta Cenu Thálie. Stejné ocenění mu bylo uděleno také v roce 2005, a to za celoživotní mistrovství v oboru.
