Trénink ve Sportovní škole judo, jiu-jitsu Anny Skládalové, držitelky 6. danu. Na snímku ternérka Kateřina Rejdíková a Jakub Alaverdi. - foto: Zdeněk Němec
Co vede lidi do tělocvičen, kde se pouští do tréninku tradičních východních bojových umění? U dětí to začíná okouzlením akčními filmy, u dospělých se přidává snaha naučit se sebeobraně, udržet si kondici i touha po poznání východního myšlení.
„Boj je věc, která k tomu patří a lidi táhne. Ale člověk většinou přichází do tělocvičny proto, že pro sebe chce něco udělat. Bojová umění jsou dobrá pro celkovou pohybovou schopnost i osobnostní rozvoj. U dětí podporuje rozvoj motoriky, u dospělých zachování stability svalů, které ochabují například při kancelářské práci,“ říká trenér Akademie karate Robin Bařák.
Tradiční karate - boj beze zbraně
Kolébkou řady bojových umění je Japonsko. „U nás neučíme děti pouze bojovat. Od pěti let se je snažíme vychovávat v duchu samurajských tradic. Všechny poznatky a dovednosti získané při tréninku karate si děti odnáší s sebou do běžného života. Hrdost i pokora, disciplína, odhodlání, respekt a preciznost, to jsou principy tréninku karate,“ vysvětluje trenér Robin Bařák.
Právě tradiční karate je v současnosti ve Zlíně nejpopulárnější. Akademie karate má 180 členů, šedesát procent z nich jsou děti do patnácti let.
Zlínská judistická legenda
Z Japonska pochází také jiu-jitsu a judó, které ve Zlíně už přes čtyřicet let trénuje šestnáctinásobná mistryně republiky Anna Skládalová. Boj zblízka se u ní učili i policisté ze zásahové jednotky, dodnes cvičí zlínské strážníky. „Judo je výborný základ pro všechny bojové sporty a kdo ho umí, dobře se naučí cokoliv dalšího,“ říká profesionální trenérka Anna Skládalová, držitelka 6. danu.
Hlásit se k ní mohou děti už od pěti let. „Hned první minutu, když sem přijdou, nechám je se prát. Stačí vysvětlit pravidla: do obličeje nepatří ruce a nohy, nesmí se škrábat, kousat, kopat, tahat za vlasy. A když soupeř dá najevo, že ho něco bolí, tak ho okamžitě musí pustit,“ zdůrazňuje trenérka.
Ale aby nedošlo k mýlce. I když se děti mohou pustit do sebe hned první den, nic to nemění na tom, že v džudu, stejně jako u ostatních bojových umění, trvá pilování technik a sbírání technických stupňů dlouhé roky.
Boj s mečem i holí
Oblíbené je mezi zlínskými dětmi i dospělými také aikidó, které učí Patrik Orth. Díky němu se však do Zlína dostala i méně rozšířená japonská bojová umění. Především japonský šerm kendó a iaidó, ale také džódó, umění boje s dřevěnou holí. „Je to má srdeční disciplína. Jsme první klub v republice, který s výukou tradičního džódó začal,“ upozorňuje Patrik Orth.
Vyložení fajnšmekři se pod jeho vedením mohou později učit ovládat ještě neobvyklejší tradiční japonské zbraně, jako je kusarigama nebo džutte. Nově se ve Zlíně cvičí i naginata, boj s japonskou halapartnou.
„Devadesát procent lidí přichází, protože chtějí dělat aikidó. Jen čas od času někdo, kdo chce cvičit s mečem nebo holí,“ říká trenér. A zřejmě to není nic překvapivého. „Není to lehká cesta. Dokončit školu umění džódó zabere i víc než patnáct let,“ dodává Patrik Orth.
Čínská bojová umění
Proslulá jsou také čínská bojová umění. Ve Zlíně můžete cvičit například Tchaj-ti čchűan neboli tai-či. „Tento systém rozvíjí současně fyzické i mentální vlastnosti člověka, posiluje tělo i duši. Zahrnuje pohybové i meditační cvičení,“ říká Karel Nuhlíček z Klubu Tai Ji Quan Zlín.
Tchaj-ti čchűan rozvíjí, stejně jako jiné styly, sílu, rychlost, techniku i odvahu. „Záleží pak jen na studentovi, jak moc do hloubky tohoto systému pronikne. Ne každý má ambice ho využít pro sebeobranu. Většina žáků se zaměřuje na posílení zdraví a vyrovnanost mysli. Je ale potřeba zdůraznit, že pokud má tchaj-ti čchűan plnit svou funkci, tak se musí cvičit správně, tedy jako bojové umění,“ doplňuje Karel Nuhlíček.
Další z čínských bojových umění, která se ve Zlíně můžete naučit, je Dju Su Kung-fu. „Největší jeho výhodou je univerzálnost. Není to tradiční styl, ale otevřený bojový systém, který využívá i technik z jiných bojových umění, včetně boje se zbraněmi. Díky své otevřenosti k dalším stylům si u nás najde svoji cestu snad každý,“ říká Karel Tinkl z klubu Kung-fu Zlín, kde v současnosti cvičí 20 dospělých a 76 dětí.
Je kickbox pro každého?
V jihovýchodní Asii má kořeny také kickbox. V Tiger Clubu u Roberta Býčka mohou jeho základy trénovat už pětileté děti. Nejstaršímu členovi klubu je ovšem šedesát. To dokazuje, že ani kickboxu se nemusí lidé bát.
„Když jsem hrával fotbal, chodil jsem domů věčně zničený. Paradoxně u kickboxu, když ho děláte pod dobrým vedením a rozumně, jsem za celou kariéru neměl vážnější problém,“ podotýká Robert Býček.
Většina lidí k němu chodí hlavně proto, aby se udrželi v kondici. Děti se zase učí disciplíně, koordinaci pohybu a fyzičce.
„Člověk se utuží, naučí se být odolný, bránit se a zároveň přijímat rány. Umí se pak v reálné situaci postavit protivníkovi,“ dodává Robert Býček.
Co můžete mimo jiné cvičit ve Zlíně?
Jiu-jitsu je staré japonské obranné bojové umění využívající kopů, úderů a různých hodů, škrcení a pák k neutralizaci útočníka.
Judo je japonské umění sebeobrany neozbrojeného člověka při boji muže proti muži. Vychází z nejlepších technik jiu-jitsu. Obránce se snaží útok odvést stranou v duchu hesla minimální úsilí – maximální účinnost. To umožňuje porazit i fyzicky silnějšího soupeře.
Tradiční karate je staré japonské bojové umění beze zbraně. Používá se úderů rukou a nohou. Cílem je maximálně využít možnosti těla a vytvořit tak účinnou techniku ke zneškodnění soupeře.
Tchaj-ti čchűan (Tai Ji Quan, tai-či, taiji) je jedním s mnoha systémů tradičních čínských bojových umění. Charakterizuje ho pomalé a plynulé cvičení pohybů, obvykle spojených do různých sestav. V Evropě se cvičí především pro přínos pro zdraví.
Dju Su Kung-fu je moderní sebeobranný systémem, který vznikl v Číně v padesátých letech minulého století. Nejde o klasický čínský styl, ale o otevřený systém využívající i technik jiných bojových umění. Používají se v něm i zbraně jako krátká hůl, tonfa nebo běžné věci jako klíče, tužka, deštník.
Aikidó je japonská obranná disciplína, která rozvíjí cvičícího po fyzické i psychické stránce. Kromě pák a hodů se akce útočníka ruší především pohyby kolem boků obránce při využití protivníkovy síly.
Džódó (jodo) japonské bojové umění využívající džó - hůl z tvrdého dřeva proti meči.
Iaidó je forma japonského šermu s dřevěným nebo kovovým mečem. Cvičí se převážně bezkontaktně.
Kendó je japonské umění boje s mečem, používá se převážně bambusový. Je kontaktní, proto je třeba mít speciální chrániče těla a masku na hlavě.
Naginata je japonské umění boje se zbraní podobné evropské halapartně, skládá se z dřevěného tyčové násady a čepele na konci.
Kickbox je bojový sport, ve kterém se využívají kopy z tradičních bojových umění a boxerské údery.
Thajský box (muay thai) velmi tvrdý bojový sport, který kromě kopů a boxerských úderů používá také techniky kolen a loktů.
11°C.JPG)
